11 Minuty
Vítr dnes ráno prosekává okolí Gediminasovy věže ve Vilniusu a řeže do tváře — nese typický chlad pobaltského prosince. Je minus šest stupňů a slunce zapadá dřív, než je pracovní den v polovině. Ale uvnitř přestavěných loftů v Naujamiestis a skleněných věžích na Konstitucijos avenyje není nálada ponurá. Panuje překvapivě klidná, sebejistá atmosféra.
Před pěti lety by mohl být takový klid považován za pomalost. V letech 2020 a 2021, kdy Silicon Valley a Londýn zaplavilo levné kapitálové prostředí éry nulových úrokových sazeb (ZIRP), dominovaly titulky „Unicorny“ — mýtická stvoření oceněná na více než miliardu dolarů, často spalující hotovost tempem, které by udělalo z ohně táborák. Mantrou bylo „růst za každou cenu“. Pokud jste nezvyšovali stav zaměstnanců dvojnásobně každých šest měsíců, byli jste irelevantní.
Ale když stojíme na prahu roku 2026, hudba na západě utichla. Levné peníze zmizely. Ocenění spadla. Model „růst za každou cenu“ se ukázal být nejen neudržitelný, ale toxický.
V této nové, surovější ekonomické zimě se v startupové džungli prosadilo jiné zvíře. Není to honosný Unicorn. Je to velbloud.
A nikde se nerodí velbloudi lépe než v Pobaltí a ve střední a východní Evropě (CEE).
Tato obsáhlá zpráva analyzuje, proč rok 2026 nebude rokem další vlny hypu, ale rokem „nudné excelence“ (Boring Excellence), a proč investoři od Berlína po San Francisco najednou hledí na východ, aby se naučili, jak přežít.
Část I: Smrt fantazie o Unicornovi
Abychom pochopili, proč má pobaltské myšlení navrch, musíme nejprve rozebrat pozůstatky předchozí éry.
Mezi lety 2012 a 2022 byl globální startupový ekosystém založen na jediném křehkém předpokladu: kapitál je snadno dostupný. Když byly úrokové sazby blízko nuly, investoři zoufale hledali výnos. Nalili miliardy do firem, které neměly jasnou cestu k ziskovosti, v naději, že masivní škálování jednou zázračně přetaví ztráty v cash flow. Tomuto přístupu říkáme „Uber model“ — subvencovat zákazníka, dokud neovládnete trh.
Velká korekce 2024–2025
Kocovina udeřila tvrdě. Ke konci roku 2025 se stala realitou udržitelná úroveň sazeb 4–5 %.
Zmrazení IPO: Veřejné trhy přestaly odměňovat čistě růst tržeb a začaly požadovat čistý zisk. Desítky ambiciózních evropských scale-upů plánujících IPO v roce 2025 musely své plány odložit nebo přijmout „down-roundy“ (získávání kapitálu při nižším ocenění).
Vlna propouštění: Bylo vidět bolestné osekávání tzv. „vanity headcount“. Firmy, které najímaly tisíce lidí jen proto, aby vypadaly úspěšně, zjistily, že se změnily v byrokratické noční můry.
Model Unicorn — postavený na rychlosti, hype a spalování hotovosti — byl strategií pro příznivou konjunkturu. Fungoval jen v létě. Ekonomicky řečeno, teď je zima. A Unicorny v zimě zamrzají.
Část II: Anatomie velblouda
Přichází velbloud. Termín, který prosadil venture kapitalista Alexandre Lazarow, označuje startup schopný přežít v poušti kapitálové vzácnosti.
V kontextu pobaltského ekosystému v roce 2026 však „velbloud“ znamená něco konkrétnějšího. Nejde jen o přežití; jde o odolnou ambici a pragmatický přístup k růstu.
Co definuje velblouda roku 2026?
Unit economics od prvního dne: Velbloud neprodává dolar za osmdesát centů v naději, že to dohání objemem. Každá transakce musí být zisková.
Řízený růst: Velbloudi rostou, ale nesprintují až do kolapsu. Dávají si tempo. Když trh klesne, neumírají — zpomalí a žijí ze své „hrby“ (uložené hotovosti).
Vývoj financovaný zákazníky: Místo používaní VC peněz na stavbu produktů používají velbloudi příjmy od zákazníků. Stavějí to, za co jsou zákazníci ochotni platit hned.
Diversifikovaná odolnost: Nemanželský risk na jeden trh. Pobaltské startupy, kvůli malým domácím trhům, vycházejí na globální trhy okamžitě (born global) a rozkládají riziko napříč více geografiemi.
V roce 2021 byli velbloudi posměšně nazýváni „nemajetnými“. V roce 2026 jsou studováni jako zlatý standard korporátní správy, protože jejich model přináší udržitelné cash flow, předvídatelné unit economics a lepší šance na dlouhodobé výnosy investorům, kteří hledají „sustainable returns“.
Část III: Pobaltské DNA – proč jsme k tomu stavěni
Proč je tento region — Litva, Estonsko, Lotyšsko, Polsko a Česká republika — tak dobrý v budování velbloudů? Odpověď leží v historii, geografii a nutnosti.
1. Mentalita nedostatku
Na rozdíl od zakladatelů v Kalifornii nebo Londýně nikdy pobalští podnikatelé neměli snadný přístup ke kapitálu. Před deseti lety ve Vilniusu nebyly mega-fondy. Pokud jste chtěli začít podnikat, museli jste okamžitě vydělávat, abyste zaplatili vývojáře. Tato kultura bootstrapování je zabudovaná do DNA regionu. Litevský zakladatel zachází s každým eurem investice, jako by to bylo poslední, protože často dlouho co do čerpání kapitálu to opravdu bylo. Nyní, když je kapitál globálně vzácný, se Západ učí disciplíně, kterou Východ praktikoval desetiletí.
2. Nedostatek bezpečnostní sítě
Existuje tu kulturní pragmatismus. Nemáme luxus selhání tak, jak ho zná Silicon Valley. Mantra „fail fast“ se tady nikdy plně nepřijala. Cílem bylo vždy „uspět, i když to potrvá déle“. To vede k zakladatelům, kteří jsou více oddaní, odolní a méně ochotní přehazovat směr při každém větru tržních trendů.
3. Inženýrství nad marketingem
Pokud je Silicon Valley 80 % storytelling a 20 % produkt, region CEE historicky favorizoval 80 % produkt a 20 % storytelling. Po léta to byla slabina — stavěli jsme skvělé věci, ale neuměli je prodat. Avšak v éře AI roku 2026, kdy jsou spotřebitelé unavení marketingovým „fluffem“ a vaporware, vítězí product-led growth. Pobaltská tendence přehnaně stavět produkt a málo slibovat je přesně to, co trh nyní hledá: robustní, technicky silné řešení s měřitelnou hodnotou pro zákazníka.
Část IV: Vzestup „nudné“ technologie
Když se podíváte na portfolio událostí, které Smarti pokrývalo za poslední rok, všimnete si posunu. Aplikace doručující potraviny za 10 minut zmizely z pozornosti. Kryptoměnové hazardní platformy ztichly.
Co roste? Nudná technologie. A „nudná“ může být neuvěřitelně zisková a škálovatelná.
Průmyslový pivot
Pozorujeme masivní nárůst startupů digitalizujících nevzhledný, ale kritický páteřní segment evropské ekonomiky:
Logistika a dodavatelské řetězce: Startupy v Kaunasu a Varšavě používají AI a data science k optimalizaci obsazení kamionů pro německé výrobce, zvyšují využití kapacit a snižují CO2 emisí na přepravu.
RegTech (regulační technologie): S plným prosazením EU AI Act v roce 2026 využil Vilnius své fintech zkušenosti a stal se centrem compliance pro kontinenty — poskytuje nástroje pro auditovatelné modely, monitoring a reporting.
DefenseTech: Bohužel geopolitika zůstává hybatelem. To nicméně vytvořilo boom technologií s dvojím použitím. Startupy vyvíjející zabezpečenou komunikaci nebo software pro drony získávají okamžité dluhodobé vládní kontrakty. To jsou typické kontrakty velblouda — dlouhodobé, stabilní a odolné vůči recesi.
Case study: „Neviditelný“ gigant Uvažujme o hypotetickém úspěchu LogiBalt (kompozit několika reálných firem). Nemá reklamu během Super Bowlu. Neuvidíte jejich logo na mikině. Přesto spravují backend zásobování pro 40 % severských maloobchodních řetězců. Mají 150 zaměstnanců, 40 milionů dolarů v ročních opakujících se tržbách (ARR) a jsou ziskoví od roku 2023. Získali velmi málo VC kapitálu. V roce 2026 LogiBalt nežebrá o peníze; VC prosí je, aby přijali investici. To je příklad, jak „boring tech“ generuje stabilní cash flow, nízké churny a vysokou provozní marži, což jsou klíčové metriky pro investory hledající udržitelné výnosy.
Část V: Migrace investorů
Možná nejsilnějším signálem roku 2026 je letová trasa venture kapitalistů.
V roce 2024 Smarti Live informovalo, že přední VC z Londýna a Berlína zřizovaly „průzkumné outposty“ v Pobaltí. Dnes tam otevírají plné kanceláře.
Teze „bezpečného přístavu"
Západní Limited Partners (LP) — ti, kteří dávají peníze VC — požadují bezpečí. Mají už dost toho, že jejich kapitál shoří v hype bublinách. Pobaltský region je nyní vnímán jako „safe haven“ pro alokaci kapitálu.
Ocenění jsou rozumná: Můžete vstoupit do Series A v Tallinnu při ocenění, které dává matematický smysl, na rozdíl od nafouknutých cen v Palo Altu.
Talent je loajální: Míra retence v technologických firmách CEE je výrazně vyšší než na Západě. Když zde investujete, tým zůstává pohromadě, což snižuje riziko rozbití hodnotového řetězce projektu.
„Turistická“ fáze skončila Před třemi lety byli západní investoři „turisté“ — přiletěli na konferenci a odletěli. Nyní jsou rezidenty. Sledujeme významné firmy, které syndikují investice vedené lokálními fondy jako Practica Capital nebo Change Ventures, uznávající, že lokální znalost ve spojení s globálním kapitálem tvoří vítězný recept.
Část VI: Války o talenty – kvalita života jako zbraň
Velbloud potřebuje jezdce. Úspěch tohoto regionu v roce 2026 je neoddělitelně spojen s migračním proudem talentů, který nazýváme „velký návrat“ (The Great Return).
Jak jsme rozebrali v předchozích zprávách, krize životních nákladů v západní Evropě přiměla seniory vrátit se na východ. Ale nejde jen o ceny nájmů. Jde o druh práce.
Smysluplná práce vs. práce pro hype
Inženýři jsou racionální lidé. Viděli své kolegy v Londýně pracovat 80 hodin týdně na „metaverse“ projektech, které o rok později zmizely. V pobaltském velbloudím hospodářství práce působí hmatatelněji. Budujete bankovní infrastrukturu, vytváříte kybernetické štíty, stavíte zelené energetické sítě. Tento smysl pro účel v kombinaci se zdravou rovnováhou pracovního a osobního života umožnil pobaltským firmám najímat úroveň senior talentu, která byla dříve nedosažitelná.
Kultura „dospělého v místnosti" Průměrný věk úspěšného zakladatele v Litvě v roce 2026 je 34, ne 22. Jsou to lidé s rodinami, hypotékami a zkušenostmi. Tato vyzrálost proniká firemní kulturou. Rozhodnutí se dělají s desetiletým výhledem, ne s úhlem na příští čtvrtletí. Tato stabilita je základem odolnosti velblouda.
Část VII: Rizika – poušť je stále tvrdá
Bylo by novinářsky nezodpovědné vykreslovat obraz bez temných stránek. Strategie velblouda má svá rizika.
Past rychlosti: V trzích typu winner-takes-all (např. spotřebitelské sociální sítě) znamená pomalý pohyb smrt. Pobaltské myšlení riskuje, že propásne masivní a rychle se pohybující spotřebitelské trendy kvůli přehnané opatrnosti.
Problém s exity: Velbloudi dozrávají pomaleji. Investoři hledající rychlý tříletý exit budou zde frustrováni. Potřebujeme trpělivý kapitál. Likviditní události (IPO) v regionu jsou stále příliš vzácné.
Strop talentu: Přestože přitahujeme senior talent, absolutní počet lidí je malý. Škálování firmy na 5 000 zaměstnanců ve Vilniusu je logistická výzva v porovnání s Londýnem nebo Berlínem.
Závěr: Rok 2026 a dál
Když slunce zapadá nad zasněženými střechami Vilniusu, světla v kancelářích zůstávají rozsvícena — ne proto, že lidé šílene pracují na falešném termínu, ale protože skutečně budují hodnotu.
Éra Unicornu byla érou přepychu. Byla to pubertální vize nekonečných zdrojů. Rok 2026 je obdobím dospělosti. Je to věk velblouda.
Pro globální ekonomiku je to bolestná korekce. Pro Pobaltí je to ale obyčejný úterý. Vždy jsme žili ve světě, kde je třeba hospodařit se zdroji, kde zisk má význam a kde odolnost je jedinou metrikou, která se počítá.
Svět se konečně dotahuje na pobaltský způsob podnikání. A když se podíváme na data, trendy a příběhy vycházející z tohoto regionu, je jasné jedno: budoucnost nepatří těm, kdo hoří nejsilněji; patří těm, kdo vydrží nejdéle.
Zdroj: smarti
Zanechte komentář