11 Minuty
V upřímném a často humorném rozhovoru u krbu vedeném litevsky Petras Narbutas — zkušený podnikatel a zakladatel jedné z nejznámějších litevských značek kancelářského nábytku — popsal tři dekády budování firmy v ekonomice, která se neustále proměňuje. Moderátor Vilius Bernatonis přesměroval diskusi od osobních příběhů k tvrdým doporučením, co udrží Litvu konkurenceschopnou ve chvíli, kdy levná práce už nebude výhodou.
Narbutas prosazoval hlubokou automatizaci, investice do intelektu (výzkum a vývoj, design, software), regulaci založenou na důkazech a dlouhodobou národní strategii nezávislou na krátkodobých volebních cyklech. Během rozhovoru vysvětlil, proč úspěch není žádné „tajné kouzlo“, vzpomněl na to, jak jeli krizí 2008–09 „na hraně kontroly“, a přestože na pódiu hovořili i o optimistickém plánu na velkou tovární investici, varoval, že nedostatek pracovníků a nerozhodnost v politice mohou růst udusit, pokud se nevyřeší pragmaticky a rychle.
Od „divokého západu“ k světové úrovni: jak se situace změnila od roku 1991
Narbutas začal kontextem: společnost byla zaregistrována v únoru 1991, kdy podnikatelské prostředí v Litvě připomínalo „divoký západ“. Mzdy byly nízké (žertoval, že 20 USD měsíčně tehdy představovalo „dobrý plat“), ale talentová základna byla mimořádná: více než polovina raných zaměstnanců ve výrobě měla vysokou školu — mnozí, stejně jako on, vystudovali fyziku.
Tato kombinace — vysoká motivace + vysoké vzdělání + mentalita nedostatku (hlad) — poháněla první fázi růstu. Dnes se však podmínky zásadně změnily: ekonomika, trhy i očekávání lidí už vypadají jinak a vyžadují jiné přístupy k růstu a konkurenční výhodě. Několik faktorů, které dříve hrály ve prospěch, už dnes neplatí tak silně.
Litevci nejsou „v zásadě nadřazení“; počáteční náskok byl spíše situativní — kvalitou vzdělání, některými zdravými návyky, tradicemi a historickými okolnostmi, než vrozenou výhodou.
Hlad po úspěchu polevil: po historickém sprintu si lidé zvykli na pohodlnější evropský standard života. To je úspěch, ale současně to odstraňuje staré hnací palivo – naléhavost, která poháněla inovace a obětavost.
Konkurenční výhoda v nákladech zmizela: práce už není levná; produktivita je oblastí, kde Litva stále zaostává — protože roky stačilo konkurovat rukama a dovednostmi místo nákladných plně automatizovaných linek.
„Vlastníme skvělé samostatné stroje — ale ne celé automatizované linky. Bylo to racionální, když byla práce dostupná a levná. Teď se to změnilo. Buď přejdeme přes most k linkám a inteligenci — nebo nás předběhnou.“
Konkurenceschopnost bez cenové výhody: automatizace a intelekt
Narbutas rozdělil investiční agendu na dvě vzájemně se doplňující linie:
Tvrdá automatizace — přechod od izolovaných strojů k integrovaným výrobním linkám, i když kapitál půjde často dodavatelům z „pravděpodobně západní Evropy“. To zvyšuje efektivitu a stabilitu produkce, i když zpočátku zvyšuje kapitálové výdaje.
Investice do intelektu — design, inženýrství, software, data a výzkum a vývoj, kde úspory a diferenciace mohou být výraznější než v klasickém průmyslovém zpracování kovů. Dlouhodobé know‑how a duševní kapitál jsou čím dál důležitější.
„Neinvestovali jsme do intelektu, protože tu prostě nebyl. Teď ale musíme. Naše konkurenční výhoda už nemůže být národní či geografická; musí být specifická pro firmu.“
Co skutečně vysvětluje úspěch? (Nápověda: nejde o „tajemství“)
Jednou ho reportér dotázal: „Proč jste tak úspěšní — jaký je ten jediný důvod?“ V roce 2017 vyjmenoval 17 konkurenčních výhod, než si uvědomil, že konkurenti tyto položky už znají také. Upozornil, že seznam sice pomůže porovnat, ale nevyřeší, proč některé firmy dokážou tyto výhody skutečně vybudovat.
„Tajemství není co výhod máte — proč je máte a ostatní ne. Znát kontrolní seznam je snadné. Vybudovat schopnosti je těžké.“
Nedostatek pracovníků je reálný — udělejte migrační politiku logickou
Poprvé podle něj společnost nedokáže vyrobit tolik, kolik prodá, protože není dost pracovníků. Kritizoval patovou situaci kolem pravidel pracovní migrace a navrhl konkrétnější, pragmatičtější přístup:
Ve veřejnosti panuje obava, že firmy „jen chtějí levnou pracovní sílu“; to je zjednodušené vnímání, které diskvalifikuje rozumnou debatu o potřebách trhu práce.
Některá pravidla dokonce nutí platit cizincům více než místním — což je „nelogické“, pokud je cílem skutečně vyplnit chybějící pozice, ne snižovat mzdy. Potřebujeme jasná a predikovatelné pravidla, aby si firmy mohly plánovat investice i nábor.
„Pokud všichni souhlasíme, že populace stárne a pracovníků ubývá, pak navrhněte logickou migrační politiku — kdo a za jakých podmínek — aby firmy mohly plánovat.“
Důkazy místo estetiky: regulujte daty, ne hezkými čísly
Narbutas zpochybnil politiku postavenou na „pěkných kulatých číslech“ — od násobků přesčasů po diskuse o čtyřdenním pracovním týdnu — a ptal se, zda tyto návrhy stojí na seriózním výzkumu nebo na politické estetice. Apeloval na to, aby rozhodnutí byla testována a měřena z hlediska dopadů na produktivitu, zaměstnanost a životní úroveň.
„Chceme‑li zůstat konkurenceschopní, rozhodnutí musí být založená na důkazech — na výzkumu a analýze dopadů, ne pouze na názorech nebo populistických heslech.“
Řízení krizí: princip Maria Andrettiho
Podnikání přirovnal k závodění na hraně rizika a kontroly:
„Když pojedete příliš pohodlně, předjedou vás. Když jedete na limitu, hrozí, že v prudké zatáčce vyletíte z trati.“
V letech 2008–09 skutečně jeli na hraně — a sjeli to, ale přežili. „Štěstí sehrálo svou roli,“ přiznal. „Kdybychom neprošli, nebyli bychom tam, kde jsme dnes.“
Poučení: řízené riziko je součást růstu — uspokojení zabíjí šampiony. Firmy musejí umět vyhodnocovat rizika, mít rezervy a scénáře pro extrémní situace.
O vládě: chvála minulosti, recept na budoucnost
Po padesáti minutách rozhovoru, v němž sledoval vývoj za 35 let a viděl každou litevskou vládu, Narbutas nechtěl politiku čistě kritizovat:
„Stali jsme se šampiony během 20 let v EU — takže vlády a podniky společně něco udělaly správně.“
Pro budoucnost chce více strategického myšlení, které přežije volební cykly: strategie nad stranami, která pomůže přetavit krátkodobé impulzy do dlouhodobých reforem.
Navrhl ne politicky zabarvenou instituci, která by vytvořila 20–30letou národní strategii (vize → strategie → exekuce), tedy rámec nad rámec volebních horizontů, který by zajišťoval kontinuitu a plánovatelnost veřejných i soukromých investic.
Nastínil odvážný kulturní cíl: udělat z politiků prestižní povolání — pokud se to podaří, bude pak reálnější posílit prestiž učitelství a dalších klíčových profesí.
Proč může Litva stále zvítězit (a co ji může srazit)
Proč může zvítězit:
Má ověřenou zkušenost s přeměnou z nedostatku na kvalitu a exportní orientaci — stavební bloky pro další posun.
Existuje kultura, která se může rozhodnout přejít z dominance rukou na kombinaci myslí a strojů, tedy investovat do znalostí i techniky.
Ekonomika je připravená nasadit automatizační linky a současně vytvářet intelektuální kapitál — spojení obou může přinést skok v produktivitě.
Co by ji mohlo srazit:
Nedostatek pracovníků bez pragmaticky nastavené migrační politiky, která by umožnila plánování výroby a investic.
Regulace podle estetiky, nikoli podle důkazů — politika, která se řídí populárními, ale neprozkoumanými nápady, může snižovat konkurenceschopnost.
Podinvestování do automatizace a V&V, které ponechá produktivitu za rostoucími mzdami a zrychlující se globální konkurencí.
Pohoda po dvou dekádách dohánění, kdy firmy i politici usnou na vavřínech a ztratí impulz k dalším reformám.
„Dříve jsme byli ti hladoví. Teď musíme být ti chytrí a automatizovaní. To je jediný způsob, jak zůstat šampiony.“
Poznámka k investicím a výhledu
Na pódiu Bernatonis zmínil rozhodnutí o velké tovární investici ve výši 170 milionů eur, které je spojeno s Litvou — jako projev důvěry v budoucnost země. Narbutas udržoval optimismus na uzdě: optimisté mohou být „podinformovaní“, pokud nevidí úzká hrdla. Ekonomika potřebuje příliv talentů, skok v produktivitě a jasnost v politice, aby kapitálové výdaje přetavil do trvalé konkurenční výhody. Bez těchto podmínek může i velká investice narážet na omezení pracovních sil, dodavatelských řetězců nebo regulatorních překážek.
Hlavní závěry (pro investory a tvůrce politiky)
Koncepční výhoda v ceně je pryč → Soutěžit se musí na produktivitě (automatizační linky) a na intelektu (V&V/design/software), kde se vytváří udržitelná přidaná hodnota.
Pracovní síla je omezující faktor → Vytvořte koherentní migrační a politiky pro talenty, které umožní firmám plánovat a růst.
Regulace by měla být založena na výzkumu → Testujte předpoklady (násobky přesčasů, změny pracovního týdne) pomocí dopadových dat, pilotních projektů a analýz.
Institucionalizujte strategii → nepolitická, dlouhodobá ekonomická strategie udrží tempo reformy i po změně vlád.
Přijměte řízené riziko → Růst vyžaduje jednání na hraně výkonu, ne pohodlí; připravenost a flexibilita jsou klíčové.
Zdroj: smarti
Komentáře