5 Minuty
Umělá inteligence dnes dokáže napsat odpověď, která v testech zní empatičtěji než reakce skutečného lékaře. To vyvolává zásadní otázky: jde jen o dojem, nebo měníme samotnou podstatu zdravotní péče? Podívejme se, co za tím stojí a jaké změny jsou potřeba, aby technologie sloužila lidem, nikoli je nahrazovala.
Co ukazují studie: AI versus lidská empatie
V několika přehledných studiích porovnávali vědci písemné odpovědi generované umělou inteligencí s reakcemi zdravotníků a nechali hodnotitele posuzovat úroveň empatie pomocí validovaných nástrojů. Výsledek byl překvapivý: ve většině studií byly AI odpovědi hodnoceny jako empatičtější. Důležité je však porozumět, jaké limity tento závěr má.
Hlavní metodologický rozdíl je v médiu komunikace: šlo o textové zprávy, nikoli osobní setkání. AI má v takovém formátu několik výhod — žádný hlas, žádná řeč těla, žádný časový tlak. Algoritmus může pečlivě zformulovat odpověď, použít uklidňující fráze a upravit tón přesně podle osvědčených vzorců.
Proč je to jen část příběhu
Tyto studie ovšem měřily pouze to, zda odpovědi zněly empatičtěji, nikoli jestli vedly k lepším výsledkům pacientů. Nikdo v nich nesledoval, zda AI nepřehlédla alarmující symptomy, neposkytla nevhodné rady nebo nerozhodla místo člověka v eticky citlivé situaci. Empatie jako „dojem“ není totéž co empatie, která vede k lepší diagnóze, léčbě a dlouhodobému vztahu mezi pacientem a lékařem.
Navíc je tu systémový kontext: lékaři tráví značnou část pracovní doby administrativou a vyplňováním elektronických zdravotních záznamů. V praxi to znamená, že zdravotníci často nemají čas ani mentální kapacitu na to, aby byli v každém kontaktu plně přítomní a naslouchali s otevřeným srdcem.
Co AI nemůže nikdy úplně nahradit
- Fyzickou přítomnost: držet dítě za ruku během zákroku nebo poskytnout tichou oporu u lůžka umí jen člověk.
- Neverbální vnímání: tělesné projevy úzkosti, drobné změny chování nebo podprahové signály často naznačí to, o čem pacient neumí nebo nechce mluvit.
- Kulturní a morální úsudek: jak sladit klinické doporučení s pacientovou hodnotovou sítí a životním kontextem vyžaduje empatii z těla i mysli.
Toto nejsou okrajové detaily — často právě tyto prvky rozhodují o tom, zda péče pacienta probíhá úspěšně a důstojně.
Proč systém zase obrací role
Tragickým paradoxem je, že jsme vytvořili systém, který nutí lékaře hrát roli „bota“: dodržování protokolů, vyplňování formulářů a tlak na produktivitu snižují prostor pro autentický lidský kontakt. Když se očekává rychlost a standardizace, zvítězí uniformní, algoritmicky vyladěná empatie textu nad skutečnou lidskou přítomností.
Co musíme změnit: tři klíčové kroky
1) Vzdělávání zaměřené na empatii
Empatická komunikace by neměla být okrajovým modulem v kurzu medicíny. Měla by být jádrem výuky a praxe — opakovaně trénovaná dovednost, která kombinuje naslouchání, kulturní citlivost a klinické rozhodování.
2) Redesign systému a omezení administrativy
Snížení administrativní zátěže, rozumnější využití elektronických zdravotních záznamů a delegace rutinních úkonů (zde paradoxně může pomoci AI) by lékařům vrátily čas a mentální kapacitu pro skutečný lidský kontakt.
3) Důsledné hodnocení přínosů i rizik AI
Potřebujeme studie, které měří skutečné klinické výsledky: diagnostické chyby, délku zotavení, spokojenost pacientů v čase a vliv na terapeutický vztah. Nestačí posuzovat pouze „jak to zní“ — musíme vědět, jak to funguje v reálném životě.
Vědecký kontext a technologické možnosti
Vývoj generativních modelů, zpracování přirozeného jazyka a sentimentální analýzy umožnil vytvořit texty, které přesně simulují uklidňující tón. V praxi se proto objevují „careboty“ a asistenti, kteří umí podávat informace o lécích, vysvětlovat procedury nebo posílat upomínky. Tyto nástroje mohou zlepšit přístup k informacím a snížit chybovost, pokud jsou nasazeny rozumně a v kombinaci s lidským dohledem.
Expert Insight
„AI může být v komunikaci velmi přesná, ale empatie v péči je víc než správné slovo na správném místě,“ říká MUDr. Jana Novotná, odbornice na komunikaci ve zdravotnictví. „Potřebujeme systémy, které osvobodí lékaře od zbytečné administrativy a vrátí jim prostor, aby mohli být lidmi — to je jediný způsob, jak udržet důvěru pacientů a kvalitu péče.“
Technologie bude dál napadat hranici mezi tím, co vnímáme jako lidské a strojové. Rozhodnutí, zda AI podpoří nebo nahradí lidskou empatii, je víc než technické — je to etické a systémové. Vybereme si budoucnost, která posílí lidskou péči, nebo ji nahradí efektivní, ale prázdnou náhražkou?
Zanechte komentář