Tradiční softwarové firmy přežijí a adaptují se AI

Tradiční softwarové firmy přežijí a adaptují se AI

Komentáře

8 Minuty

Příběh byl téměř příliš jednoduchý na to, aby ho někdo zpochybnil: umělá inteligence (AI) stoupá, starý software upadá. Investoři tomu rychle uvěřili. Pak se ale realita začala vměšovat do plánu.

Brad Lightcap, provozní ředitel OpenAI, myšlenku, že se tradiční softwarové společnosti stávají irelevantními, neopouští. Naopak, podle něj se za oponou děje opak. Firmy, o kterých mnozí předpokládali, že budou zaostávat, jednají s překvapivou naléhavostí: přetvářejí své produkty a přehodnocují způsob, jakým slouží zákazníkům v světě orientovaném na AI.

V rozhovoru pro podcast Uncapped Lightcap odmítl nedávnou tržní paniku, která smyla miliardy z hodnoty softwarových akcií. Předpoklad, který prodejům dominoval, byl jednoduchý: když AI dokáže vytvářet nástroje, proč spoléhat na tradiční dodavatele softwaru? Tato logika ale podle něj přehlíží, jak agresivně se tito dodavatelé přizpůsobují.

„Pohybují se stejně rychle jako startupy,“ uvedl Lightcap a upozornil na hluboké vztahy se zákazníky jako na výhodu, kterou noví hráči jednoduše nemají.

Co trh pochopil špatně

Pokles, který někteří nazvali „softwarovou apokalypsou“, zrychlil v únoru poté, co nové nástroje AI ukázaly schopnost automatizovat právní a administrativní úkoly. Investoři se obávali domino efektu: pokud AI dokáže nahradit pracovní postupy, možná dokáže nahradit i software, který tyto pracovní postupy podporuje.

Tento strach zasáhl tvrdě. Společnosti jako Salesforce, Snowflake nebo Microsoft zaznamenaly propady akcií v rozmezí 24–30 % v prvních měsících roku. Základní obava spočívala v tom, že by podniky mohly přeskočit dodavatele úplně a začít si vytvářet vlastní, na míru šité nástroje postavené na AI.

Ale uvnitř těch samých společností se odehrává jiný příběh. Podle Lightcapa neprovedou jen doplňky AI do stávajících produktů. Převrací celé uživatelské cesty, zkoumají nové trhy a integrují automatizaci na fundamentální úrovni, včetně datové architektury, bezpečnosti a procesního řízení.

Skutečná změna není o nahrazení. Je to o přetvoření.

Umělá inteligence nesnižuje složitost. Násobí ji

Dan Rogers, generální ředitel společnosti Asana, vnímá stejný vzorec z jiné perspektivy. Jeho firma patřila mezi ty, které byly během propadu nejvíce zasaženy, přesto tvrdí, že AI ve skutečnosti zvyšuje potřebu strukturovaného softwaru.

Proč? Protože koordinace se stává těžší, nikoli snazší.

Když lidé a tisíce AI agentů začnou pracovat společně, někdo nebo něco stále musí organizovat úkoly, sledovat pokrok a řídit pracovní postupy. Tato vrstva nezmizí — naopak se rozšiřuje, prohlubuje a vyžaduje spolehlivé nástroje pro orchestrace, audit a odpovědnost.

Koordinace mezi lidmi a agenty

Systémy, které dříve řešily jednoduché procesy, teď musejí zvládat multiagentní orchestrace, plánování zdrojů v reálném čase a zajištění konzistence výstupů. To zahrnuje integrace s existujícími ERP systémy, CRM platformami, systémy správy identity a dalšími korporátními službami.

„Problém koordinace roste exponenciálně,“ poznamenal Rogers, a naznačil, že AI činí platformy jako Asana klíčovějšími, nikoli zbytečnými.

Doplňující role softwaru v éře AI

Tento názor odporuje obecné představě, že AI vše zjednoduší. V praxi AI často zavádí nové vrstvy složitosti — například správu modelů, monitorování kvality odpovědí, vysvětlitelnost (explainability), dodržování předpisů a ochranu soukromí — které vyžadují robustnější systémy a jasné procesy, ne méně softwaru.

Omezení: stavět vše pomocí AI

Existuje také praktická otázka: i kdyby firmy mohly pomocí AI postavit vlastní nástroje, měly by to dělat?

Anish Acharya z investiční společnosti Andreessen Horowitz je skeptický. Podle něj použití pokročilých modelů AI na rekreaci běžného podnikového softwaru, jako jsou mzdy (payroll) nebo ERP systémy, přináší omezený užitek. Úspory, které odhaduje, by se mohly pohybovat pouze kolem 10 % celkových nákladů.

To otevírá širší úvahu: AI je mocný nástroj, ale není vždy efektivní směrovat ho na problémy, které už existující systémy řeší dobře. Náklady na integraci, řízení změn, bezpečnost a zajištění souladu s předpisy mohou převýšit přínosy práce vyvinuté vlastními silami.

Ekonomika vs. strategická volba

Vyvíjení vlastních řešení přináší nutnost dlouhodobé údržby, aktualizací a odborné podpory. Pro většinu společností je proto otázkou obchodní strategie: zda se zaměřit na jádro svého podnikání a spoléhat na osvědčené platformy, nebo investovat do interních řešení, která mohou být zpočátku nákladná a riziková.

„Proč vynakládat tento typ inovace na přestavování již vyřešených systémů?“ ptal se Acharya, naznačujíc, že skutečné příležitosti leží jinde — v nových produktech, lepší personalizaci a v automatizaci, která vytváří nové hodnotové toky, nikoli jen nahrazuje staré procesy.

Kontrariánská sázka, která nabírá na síle

Generální ředitel Nvidie Jensen Huang také zavrhl myšlenku, že by softwarové firmy měly zmizet. Představa, že AI zcela nahradí softwarové nástroje, podle něj při bližším zkoumání neobstojí.

Místo toho AI bude na těchto nástrojích záviset: bude je používat, rozšiřovat a napojovat se na ně, ne je mazat z povrchu digitálního světa.

Lightcapova závěrečná poznámka pokrývá podobné myšlenky, ale z investiční perspektivy. Pokud jste optimističtí ohledně startupů v oblasti AI, dává rovněž smysl zachovat optimismus vůči „legacy“ softwarovým společnostem — nikoli navzdory AI, ale právě kvůli ní.

Softwarové firmy jako integrátoři inteligence

Tradiční dodavatelé mají výhody: rozsáhlé zákaznické základny, zkušenosti s dodržováním regulací (compliance), propracované datové toky a často i propracované ekosystémy partnerů. To jsou prvky, které AI produkty potřebují, aby byly robustní a důvěryhodné v podnikovém prostředí. Proto mnoho z těchto firem investuje do LLM integrací, RAG (retrieval-augmented generation), konektorů API a nástrojů pro správu modelů (MLOps).

Souboj tedy není AI versus software. Je to závod, ve kterém všichni sprintují na plný výkon a snaží se zjistit, jak vypadá software, když je inteligence zabudovaná od základu.

Nástroje, které mění pravidla hry

Praktické příklady transformace zahrnují:

  • Integraci konverzačních AI do CRM pro rychlejší a konzistentnější zákaznickou podporu.
  • Automatizované workflow, které kombinují lidské schválení s rozhodnutími modelů — tzv. human-in-the-loop — pro citlivé obchodní procesy.
  • Orchestraci multiagentních systémů, kdy různí specialisté a agenti spolupracují na komplexních úlohách, přičemž centrální software řídí priority, audit a zpětnou vazbu.

Technické a regulační výzvy

Mezi klíčové technické požadavky patří správa datových toků, latence, škálovatelnost, bezpečnost modelů a vysvětlitelnost rozhodnutí AI. Na regulační frontě je to ochrana osobních údajů, auditovatelnost modelů a zajištění souladu s místními i mezinárodními standardy (např. GDPR v EU).

Tyto požadavky činí ze zavedeného podnikového softwaru více než jen nástroj: stává se z něj platforma důvěry, která kombinuje AI funkce se zárukami průmyslových standardů.

Závěrečné myšlenky: jak investoři a firmy mohou přistupovat k AI

Strategie, která se v současném období ukazuje jako pragmatická, kombinuje tři linie akce:

  1. Investice do integrace AI do existujících platforem s jasným zaměřením na bezpečnost, governance a dlouhodobou udržitelnost.
  2. Výběr tam, kde dá smysl vyvíjet vlastní řešení (konkurenční výhoda), a tam, kde je efektivnější nasadit osvědčený produkt třetí strany.
  3. Soustředění se na nové produkty a obchodní modely, které AI umožňuje — nikoli jen na snížení nákladů, ale na vytváření nových zdrojů příjmů a lepších zákaznických zkušeností.

Pro investory to znamená vyhodnocovat nejen technologii, ale i schopnost firem implementovat AI zodpovědně a rychle. Pro CIO a produktové týmy to znamená přehodnotit architekturu, datové toky a partnerství tak, aby byly schopné podporovat hybridní svět — kde lidé i stroje spolupracují a kde je kvalitní software nezbytný pro řízení komplexity.

Výsledek je méně černobílý, než si trh původně myslel. Místo definitivního konce softwaru vidíme jeho transformaci: starší platformy se učí být „AI-ready“, nové startupy přinášejí inovační hnací síly a celé odvětví rekonfiguruje vztahy mezi daty, modely a uživateli. To vytváří bojiště, ale také příležitosti pro firmy, které dokážou spojit rychlost s důvěrou, agilitu s robustností a kreativitu s odpovědnou implementací.

V konečném důsledku je sázka, kterou nyní někteří považují za kontrariánskou, jednoduchá: AI nezruší hodnotu dobře postaveného softwaru — promění ji. A právě proto by investoři i manažeři měli sledovat, kdo umí tu transformaci provést nejlépe.

Zanechte komentář

Komentáře