14 Minuty
Na Startup Fair Vilnius 2025 se na Core Stage odehrál jeden z nejpodnětnějších panelů, který položil futuristickou, přesto stále reálnější otázku: Může se brzy objevit miliardová společnost vybudovaná a provozovaná jedinou osobou — s umělou inteligencí jako jediným spolupracovníkem? Diskuze přinesla nové úhly pohledu na to, jak může automatizace a AI přetvářet podnikání a startupovou ekonomiku.
Moderoval ji Romanas Zontovičius, vedoucí AI Hubu při Innovation Agency Lithuania, a setkal se zde vyvážený mix investorů a zakladatelů, aby probrali, co vzestup inteligentní automatizace znamená pro podnikání a budoucnost startupů. Panelisté byli Oksana Vodonos, associate ve 500 Global, Gabrielė Kriaučionytė, CEO Neurali, a Magnus Hambleton, investor z ByFounders. Společně rozeberli praktické, psychologické a etické dimenze solitérního podnikání v éře AI, včetně dopadu na škálovatelnost, strategii a lidské zdroje.
From Tweet to Reality: The Idea of a One-Person Unicorn
Diskuse začala u virálního tweetu, který se stal stimulací pro toto sezení — příspěvek spekuloval, že prvním „one-person unicorn“ brzy vznikne, poháněný umělou inteligencí. Romanas přiznal, že myšlenku sledoval už delší dobu. „Každých pár měsíců znovu kontroluji internet — už se to stalo?“ řekl a nastavil tím tón debaty. „Možná skutečná otázka není, jestli je to možné, ale jestli to vůbec potřebujeme."
Ukázal na historickou bariéru, která bránila sólovým zakladatelům škálovat: potřebu týmů. „Startupy vždy potřebovaly lidi pro provoz, marketing, HR a zákaznickou podporu,“ poznamenal. „Ale teď do hry vstupuje AI — a to všechno mění.“ Toto posílení automatizace zahrnuje nástroje pro produktivitu, generování obsahu, analytiku i automatizované zákaznické služby, což proměňuje tradiční pojetí startupového týmu a role zakladatele.
Can a Founder Be Everywhere at Once?
Konverzace se obrátila k Gabrielė Kriaučionytė, biotechnologické podnikatelce, která současně řídí několik společností, včetně Neurali, která zrychluje objevování léků pomocí AI. Na otázku, jak zvládá několik projektů najednou, vysvětlila, že nástroje AI už nejsou volbou, ale nezbytností pro moderní zakladatele.
„S nástroji, které jsou dnes k dispozici, je možné zastávat více rolí současně,“ řekla. „Přenášíme hodně naší práce na AI. Pokud vám AI neodpovídá klientům o víkendech, něco není v pořádku.“ Tím zdůraznila, že efektivita a škálovatelnost díky automatizaci umožňují jedinci dosáhnout daleko více práce než dříve, a to i v oblastech, které vyžadují konzistentní komunikaci a rychlé iterace produktu.
Kriaučionytė uvedla, že svůj čas dělí mezi dvě aktivity: v jedné působí jako komerční CEO, v druhé jako vedoucí produktového týmu. „Je to o balancu mezi manažerskou a kreativní prací,“ vysvětlila. „Klíčové je načasování — jeden projekt letí, druhý je v rané fázi. To rytmus ospravedlňuje a činí to zvládnutelným.“ Tento model multiprojektového vedení je v technologickém ekosystému stále běžnější, zvláště tam, kde AI pomáhá automatizovat rutinní úkoly a umožňuje zakladatelům věnovat více času strategii a inovacím.
Její pohled zachytil rostoucí realitu v tech sektoru: inteligentní asistenti nyní vykonávají úkoly, které dříve vyžadovaly celé oddělení — od komunikace a plánování až po výzkum a iteraci produktu. To mění ekonomiku lidských zdrojů a dává smysl pro nové modely solo nebo malotýmových startupů, které využívají AI pro různé funkce.
The Investor’s Perspective: How Small Can a Startup Be?
Investoři na panelu přinesli opatrnost a realismus. Magnus Hambleton z ByFounders, fondu s €110 miliony pod správou, řekl, že pravidelně investují do raných týmů o dvou až třech osobách, ale myšlenka jednoho zakladatele-dosažení unicorn statusu zůstává převážně v rovině teorie.
Zmínil příklady jako Thinking Machines a SAIF Superintelligence, obě založené bývalými manažery z OpenAI s téměř okamžitými miliardovými oceněními. „Technicky vzato, kdyby byli solo, zapadali by do té definice,“ řekl. „Ale měli spoluzakladatele. Dosud jsme neviděli skutečný one-person unicorn.“ Tato připomínka zdůraznila, že síť kontaktů, reputace a doplňující kompetence spoluzakladatelů stále hrají klíčovou roli při zajišťování rychlého růstu a důvěry investorů.
Pro Hambletona není limitujícím faktorem technologie, ale škála. „Na úrovni unicornu obvykle generujete desítky či stovky milionů v tržbách,“ řekl. „V tom okamžiku je náklad na najmutí i jediné osoby zanedbatelný ve srovnání s vašimi příjmy. Vždy má smysl delegovat část času CEO.“ To je praktické vnímání investora: jakmile je podnik velký, lidský management a škálovatelné týmy jsou nezbytné pro udržení růstu a správu provozu.
Oksana Vodonos z 500 Global souhlasila. Její firma, spravující více než 2,3 miliardy dolarů a přes 3 000 portfoliových společností, dosud nepodpořila solo zakladatele. „AI může nahradit úkoly,“ řekla, „ale ne vizi, hnací sílu ani strategii. Mít spoluzakladatele není jen o rozdělení práce — je to mít protějšek pro nápady a odolnost. To AI zatím napodobit nedokáže.“
The Psychological and Human Limits
Kriaučionytė souhlasila, že emocionální odolnost zůstává lidskou oblastí, kterou žádný stroj nemůže plně nahradit. „Je tolik dnů, kdy nic nejde podle plánu,“ řekla. „Mít spoluzakladatele, který vás emocionálně podpoří, je nenahraditelné. Dokud AI nedosáhne úrovně, kdy může plnit lidské potřeby společenství a porozumění, bude být solo zakladatel emocionálně náročné.“ Tato poznámka zdůraznila důležitost psychologické podpory a sdílené zodpovědnosti v podnikatelském životě.
Nicméně předpověděla blízkou budoucnost, kde osobní asistenti pohánění AI budou fungovat téměř autonomně. „Sním o PA, který udělá všechno za mě,“ řekla. „Teď naše AI neustále spolu komunikují. Už to opravdu vypadá, jako bych řídila 50členný tým.“ Takové autonomní asistenty vidí jako klíčový faktor ve schopnosti jednotlivce řídit více projektů a škálovat provoz bez velkého lidského týmu.
When Would an Investor Bet €100 Million on One Person?
Romanas položil hypotetickou otázku: „Co by muselo nastat, aby jste vložili 100 milionů eur do jednoho zakladatele?“
Hambleton se zasmál. „No, já osobně bych porušil smlouvy fondu — a pravděpodobně šel do vězení,“ žertoval, pak ztuhl. „Ale když si představím opravdu velký fond, jediný důvod by byl, kdyby byl úspěch téměř zaručen — blízko 100% pravděpodobnosti.“ Taková odpověď poukázala na to, že investice té velikosti vyžaduje extrémní míru jistoty nebo technologii, která zásadně změní trh.
Vysvětlil, že taková důvěra by mohla přijít pouze s opravdu přelomovou technologií. „Kdybychom dosáhli obecné umělé inteligence (AGI), která může automatizovat veškerou práci, mluvíme o globálním trhu v hodnotě desítek bilionů ročně,“ řekl. „Taková škála ospravedlňuje téměř jakékoliv ocenění.“ Toto je scénář extrémní transformace ekonomiky, kdy automatizace sníží náklady práce a otevře obrovský potenciál pro jednotlivce i firmy.
Vodonos doplnila, že menší investice jednotlivým zakladatelům jsou pro ni realističtější, ale stále vzácné. „Museli bychom pochopit, proč si tato osoba myslí, že tým nepotřebuje,“ řekla. „Je to proto, že všechno mohou automatizovat — nebo protože nemohou najít dobré talenty? Chtěla bych vidět jasný plán, jak AI zapadá do té struktury.“ Tato opatrnost odráží potřebu transparentnosti v obchodním modelu, technologické výkonnosti a plánování lidských zdrojů.
The Human Side of Artificial Ambition
Panel se poté přesunul od ekonomiky rizikového kapitálu k lidské motivaci. Romanas se ptal, jestli je podnikání poháněné AI čistě o efektivitě, nebo jestli lidé stále touží po spolupráci a sdíleném smyslu.
Odpověď Kriaučionytė byla filozofická. „Vždy budeme potřebovat lidské spojení,“ řekla. „Mluvím s ChatGPT jako s terapeutem, ale není to dost. Hudba, umění, empatie — to jsou hluboce lidské věci. Výzvou je navrhnout AI, která nám pomůže žít lépe, ne jen rychleji.“ Tento postoj zdůraznil etický a kulturní rozměr integrace AI do každodenního života a podnikání, včetně otázky, jak technologie ovlivní lidský smysl pro hodnotu a komunitu.
Vodonos souhlasila, ale dodala, že používání AI nástrojů se už stalo základním předpokladem konkurenceschopnosti. „Pokud dnes budujete bez AI, zaostáváte,“ uvedla. „Zakladatelé nyní mohou vytvářet prototypy, testovat hypotézy, provozovat marketing a dokonce automatizovat prodej. Rychlost je šílená.“ Tento názor upozorňuje na praktickou stránku: adaptace AI je často otázkou přežití na konkurenčním trhu a klíčovou výhodou pro škálování byznysu.
What Defines a Successful Founder in the Age of AI?
Jak se diskuse prohlubovala, Romanas znovu zaměřil pozornost na filozofii úspěchu. „Se všemi těmito novými nástroji a možnostmi — co dnes znamená být úspěšným zakladatelem? Je to peníze, efektivita, nebo něco jiného?“
Pro Gabrielė Kriaučionytė zůstává úspěch kombinací měřitelných výsledků a vnitřní odolnosti. „Dvě věci,“ řekla. „Za prvé, finanční úspěch — nechci budovat produkty, které nikdo nepoužívá. A za druhé, jak řešíte krizové situace. Každý zakladatel čelí černým dírám ve svém podnikání; přežít je definuje jako úspěch.“ Tato definice spojuje ekonomickou udržitelnost s psychologickou houževnatostí.
Magnus Hambleton to rámoval z pohledu investora. „Úspěch závisí na perspektivě,“ řekl. „Když řídíte malý byznys a žijete spokojeně, to je úspěch. Pro nás investory jde o škálu. Abychom dosáhli ocenění v řádu miliardy dolarů, potřebujete jedinečnou vizi budoucnosti a schopnost vybudovat něco, co nikdo jiný nedokáže.“
Oksana Vodonos přidala lidský rozměr: „Pro nás jsou zakladatelé, které podporujeme, ambiciózní, zapálení a zároveň pokorní. Tyto vlastnosti nás přimějí říct ano.“ Tím se podtrhuje kombinace technologické způsobilosti a osobnostních kvalit, které investoři hledají.
Ethics, Empathy, and the AI Dilemma
Před závěrem moderátor znovu otevřel etickou dimenzi podnikání řízeného AI. „Budujeme AI pro efektivitu, nebo proto, aby byla skutečně lepší kvalita života?“ položil otázku. To nasměrovalo diskuzi k širšímu vnímání odpovědnosti při vývoji a nasazení AI systémů.
Kriaučionytė upozornila, že i když automatizace může firmy zrychlit a odlehčit, nemůže nahradit smysl a význam. „AI by měla existovat, aby pomáhala každému člověku žít lépe,“ řekla. „Ale struktura společnosti dnes nás nemusí nutně k tomu vést.“ Tato poznámka poukázala na rozdíl mezi technickou účinností a společenskou hodnotou inovací.
Vodonos podotkla, že jsme vstoupili do „post-hype“ éry. „Počáteční fascinace AI pomalu ustupuje,“ řekla. „Konečně chápeme její praktický potenciál — ne jako magii, ale jako páku. Kdo dnes AI neintegruje, zvolí si být méně konkurenceschopný.“ To reflektuje posun od spekulativní debaty k realistickému uplatnění AI v byznysu a operacích.
Beyond Capital: Investing in Humanity
Panel se dotkl i osobních hodnot a etiky v podnikání. Romanas vyzdvihl Hambletonovu ochotu darovat 10 % svých příjmů na účely efektivního altruismu a zeptal se na jeho motivaci. To rozšířilo téma investic i o morální a společenské dopady bohatství a vlivu v technologickém sektoru.
„Podporuji charitativní organizace, které dělají měřitelný dopad za každý dolar,“ vysvětloval Hambleton. „Například Against Malaria Foundation poskytuje moskytiéry a zachraňuje dětské životy, a GiveDirectly převádí peníze přímo lidem v nouzi. Statisticky lze zachránit jeden život za přibližně 2000 €, což je mimořádně smysluplné.“ Taková prohlášení propojují podnikání, etiku a globální dopad prostřednictvím cílených darů a efektivních iniciativ.
Publikum reagovalo potleskem, čímž uznalo průnik technologií, účelu a soucitu, k němuž diskuze dospěla. Tento moment ukázal, že technologická proměna může být spojena s odpovědným dáváním a hodnotami.
When Music Meets Machine Learning
Diskuse zlehka přešla k Romanasově otázce týkající se Kriaučionytėiny vedlejší kariéry jako hudebnice CLAIÄ. „Už máme hudbu generovanou AI,“ řekl. „Můžeme ale vidět kompletně personalizovanou hudbu — celé kapely vytvořené pouze pro jednoho posluchače?“
„Myslím, že se to už děje,“ odpověděla. „Vím o umělcích, kteří podepisují smlouvy se Sony na budování AI person. Personalizovaná hudba je úžasná, ale jako posluchač stále potřebuji člověka za tím. Potřebuji se spojit s jejich příběhem. AI může složit doprovodnou hudbu, ale emoce stále potřebují lidský zdroj.“ Tento názor ilustruje, jak AI může doplňovat kreativitu a produkci, aniž by zcela nahradila lidský aspekt uměleckého vyjádření.
Její perspektiva ukázala, že AI může kreativní práci zesílit, ne ji vymazat — a že individualita a autentičnost zůstávají ceněné v hudbě i dalších uměleckých odvětvích.
Will the One-Person Unicorn Ever Exist?
Když se sezení chýlilo ke konci, Romanas položil nevyhnutelnou závěrečnou otázku Oksaně Vodonos: „Tak kdy konečně uvidíme jednou osobou řízenou společnost v hodnotě miliardy dolarů?“
Vodonos se usmála. „Pomodleme se, abychom to viděli,“ řekla. „Jsem velmi zvědavá, ale nevíme, kdy. Počkejme, budujme a rozvíjejme ekosystém, který by to mohl umožnit.“ Její odpověď vyjádřila kombinaci optimismu a realismu: záleží na technologii, infrastruktuře, investičním prostředí a společenských otázkách.
Publikum se zasmálo a zatleskalo, čímž ukončilo jeden z nejvíce progresivních a filozofických panelů celého dne.
Romanas poděkoval hostům a vyzval posluchače, aby se k nim přiblížili po skončení. „O tom je Startup Fair — o lidské interakci,“ řekl. „Tady stavíme mosty mezi technologií a lidmi, mezi tím, co je skutečné, a tím, co přijde.“ To zdůraznilo význam osobních setkání a výměny znalostí v době rychlé technologické transformace.
Když panelisté opouštěli pódium, zůstalo publikum diskutovat o tom, zda umělá inteligence někdy nahradí nepořádnou, emocionální genialitu lidské spolupráce — nebo zda, jak několik řečníků naznačilo, skutečným cílem není týmy eliminovat, ale předefinovat, co znamená týmová práce v éře AI. Tato reflexe otevírá další otázky o budoucím designu pracovních procesů, hybridních týmech a roli lidského úsudku vedle automatizovaných systémů.
.avif) |  |  |
Zdroj: smarti
Zanechte komentář